Mimořádná událost ve škole
Mimořádné události ve škole, jako jsou násilné incidenty, přírodní katastrofy nebo evakuace, mohou mít zásadní psychické dopady na žáky, studenty, učitele a další zaměstnance. Když dojde k takové události, zažívají ti, co jsou v budově, často silný pocit strachu a také často zmatku, protože lidí ve škole je mnoho a nebývá zkraje přehledné, co se vlastně přesně přihodilo.
Žáci a učitelé, kteří prožijí takto náročnou situaci, se mohou potýkat s úzkostí, panikou, nechutí do školy jít, obavou, že nedovedou děti ve škole dobře podpořit či s nedostatkem podpory ze stany vedení. Někteří se mohou se setkat s příznaky posttraumatické stresové poruchy (PTSD), jako jsou opakující se vzpomínky na událost, noční můry a intenzivní úzkost, zejména pokud se nacházejí v prostředí školy.
Pomáhá ztrátu jasně pojmenovat, nastavit transparentní a spolehlivou nezahlcující komunikaci – např. email jednou denně v náročném týdnu či ranní krátké setkání kantorů s aktualizací, jak se situace vyvíjí, a s dětmi o situaci také komunikovat.
Pokud při události někdo zemřel, pak je dobré umožnit žákům, ale i širší komunitě vyjádřit soustrast např. vzpomínkovou knihou, kytkami a svíčkami, krátkým setkáním v aule, vyvěšením černého praporu atd.
Ztráta pocitu bezpečí na místě, které by mělo být klidným prostorem pro vzdělávání, může mít negativní dopad na duševní pohodu studentů i učitelů. Je důležité poskytnout jim potřebnou podporu, ať už od rodiny, přátel, nebo psychologů, kteří mohou pomoci zpracovat prožité trauma, a to nejen v osobní rovině ale i promyšleně situaci ošetřit na úrovni instituce – tedy kdo má na zodpovědnost krizovou komunikaci s médii, kdo s kantory, jak je mluveno s dětmi ve třídách a jak je ošetřena nejvíce zasažená třída, kde např. náhle zemřel spolužák či učitel.
Zotavení z psychických následků mimořádných událostí ve škole je pozvolný a důležitý proces. Vzájemná podpora, empatie a otevřená komunikace v komunitě školy, ale i na úrovni obce či města mohou výrazně pomoci a usnadnit návrat k běžnému životu a učení.
Jak jste se vypořádali s mimořádnou událostí ve škole? Napište nám.
Nám to nabízeli, že přijedou z projektu nějakého. Já o to moc nestála. Je to zvláštní, ale cítíte to jako své selhání. Přitom je zřejmé, že děti mají dnes různé psychické obtíže a tento chlapec byl i v psychiatrické péči. Pomohlo mi to daleko víc než jsem čekala, jako i mě samotné. Zvládla bych to i tak, ale byla jsem vlastně hrozně sama na to vymyslet, co teď. Hrozně mi to pomohlo. I že mluvili ve sborovně a pak se třídou. A celá třída šla na pohřeb. To bych rozhodně si takto netroufla jim říct. Když tam učím vidím že jsou soudržní. Jsem ráda, že dostali podporu. Doporučila bych ředitelkám jiných škol, aby si takovou podporu do školy pozvali.
Gita, 54 let
Mluvily jsme s kolegyněmi samozřejmě i před tím. Všichni mluvili jen o tom. Ale když tam s náma byli, ti jak přijeli z podpůrného týmu, tak jsem si mohli dovolit i cítit k tomu věci, člověka to zpětně vyděsí a taky jsem plakala. Většina nás plakala. Ale byl to dobrý pláč, že člověk viděl, že to zasáhlo nás všechny. Mělo by to tak být, že když už se stane něco takhle zlého, tak na to nezůstanou lidi sami. Musíte mít ty děti rád, peníze dobré nemáme. Já už jsem jednou vyhořela, tak tu podporu vítám.
Karla, 48 let
Napište nám svůj příběh!
Chcete s ostatními sdílet, jak jste se s mimořádnou událostí vyrovnali? Napište nám o svém zážitku odstavec, přidejte své (nebo libovolné jiné, chcete-li zůstat v anonymitě) křestní jméno a svůj věk. Ve svém textu se zaměřte hlavně na to, co vám situací umožnilo projít, co bylo dobré a podpůrné, čím by se mohli inspirovat ostatní.
*) Redakce webu si vyhrazuje právo příspěvky krátit.