Povodeň
Povodně představují jedno z nejzávažnějších a nejničivějších přírodních neštěstí a mají často dalekosáhlé následky pro životní prostředí i pro obyvatele. Vznikají v důsledku vzestupu vodních hladin v řekách, jezerech a dalších vodních plochách, které mohu být způsobeny intenzivními srážkami, táním sněhu nebo lidskými zásahy do krajiny.
Obnova domovů po povodni zahrnuje obrovské fyzické úsilí a emoční vypětí. Obnovení pocitu bezpečí je důležitou součástí návratu do běžného života. I přes dobré metody předpovědi povodní, se nikdy nejde připravit na všechno. Dopady povodní na lidskou psychiku jsou často stejně závažné jako dopady materiální. Lidé zasažení povodní se mohou potýkat s traumaty, úzkostí či depresí, neboť čelí ztrátě domova, majetku a v některých případech i svých blízkých. Především se však vypořádávají s dočasnou ztrátou pocitu bezpečí. Tento stres může mít dlouhodobé následky na psychické zdraví.
Je dobré se se svými starostmi někomu svěřit nebo vyhledat odbornou pomoc. Výraznou roli sehrává komunita, vzájemná výpomoc sousedů, obce a také rodinné zázemí a přátelé. Při záchraně života i majetků je nezastupitelná úloha Integrovaného záchranného systému (IZS).
Lidé potřebují okamžitou praktickou výpomoc třeba při odklízení bláta, odčerpávání vody, zajištění dostupnosti čisté pitné vody, úklidových prostředků i rychlé uvolnění financí pro obnovu zasažených oblastí. Role dobrovolníků je u takto rozsáhlých mimořádných událostí nezbytná. Bývají organizování osvědčenými neziskovými organizacei, které často také obratem vypisují sbírky pro zasažené oblasti.
Po zvládnutí průběhu povodně a znovu zprovoznění základního fungování oblasti nastane i čas uznání a vyslovení poděkování těm, kteří se o nápravy škod zasadili, jako složky IZS, vojsko, ale také dobrovolníci a místí komunita. Ve zpětném pohledu vidíme užitečnost různých rituálů jako jsou pietní místa a obřady na uctění památky těch, co zemřeli. Je smysluplné připomínat výročí těchto událostí, abychom mohli akcentovat téma prevence, měli soucit s lidmi, kteří v jiných oblastech touto zkušeností prošli nedávno a mohli si všimnout, že se takto náročné věci nedějí každoročně.
Jak jste se vypořádali s povodní vy? Napište nám.
My jsme poprvé povodeň nečekali. Bývala níž ve vesnici, ale voda nebyla až k nám. Neměli jsme připravené nic. Bylo to hrozné, vidět dům zatopený. Zůstala tam televize, knihy, kuchyňská linka, skříně, jídlo, jídlo všechno bylo zničené. Nejhorší bylo, jak už byla obouchaná omítka a pak se to muselo vysoušet. Trvalo to hrozně dlouho. Lidi si dost pomáhali. Ale pak i záviděli. Pomůže Vám rodina, když máte dobré vztahy. A úspory, i když Vám pojišťovna něco vyplatí, tak to potřebujete vyřešit hned a věci stojí víc než Vám dají.
Katka, 53 let
Co bych doporučil? Ať se lidi podívají, kde sahala stoletá voda a pokud až tam, nestavěj tam. A pak, ať ve spodním patře mají všechno na vodu nachystaný, na zemi kachle, co jde plechový a cenný věci v patře. A když se zvedá voda, tak ať vynosí, co chtěj mít suchý.
Jaroslav, 64 let
Neřekla bych, že jsme se báli, práce bylo strašně moc. Musela jsem si vzít celou dovolenou, naštěstí měl vedoucí pochopení. A zpětně? Člověk byl rád, že přežil, ale i tak, víte, přišlo mi to nespravedlivé. Že máte hezký dům, a pak všechno zničené. Hodně mě mrzela zahrádka. A zvířata, co odnesla voda. Hlavně kočka, byla mazel.
Bohumila, 66 let
Někdy se mi to i zdá. Jedete na člunu, kde jsou ulice, chápete to? Je to divný. Lidi byli hodný. I ti hasiči, i ti dobrovolníci, že lidi si vezmou dovolenou, aby vám jeli pomoct, hodně pomohli i lidi z okolních vesnic, doteď tam máme od tý doby kamarády. Je to takové smíchané. Lidi dělají ty sbírky, dostanete balenou vodu, jídlo, daj vám přikrývku, půjčí vysoušeč. Ale stejně byste si to nevybrala. My to podcenili, mysleli jsem, že to nebude tak zlé. Sbalili bychom si věci včas, to bychom udělali, víte takové ty doklady, pojistky, platební, zdravotní karty. Dětem pak chyběli věci do školy. Sešity prostě neměli ani učebnice, všechno bylo na vyhození. Tak to, ať maj s sebou školu. A taky fotky bych si vzala, z těch nic nezbylo. Asi bychom nachystali dům a jeli k příbuzným a doufali, že nás to mine.
Martina, 41 let
Jel jsem pomáhat jako dobrovolník. Vyhazovali jsme ze sklepa bahno. Později obcházeli lidi, s takovou aplikací jsme mapovali škody, kam sahala voda, o co lidi přišli. Změnilo mi to život v dobrým slova smyslu. Poznal jsem lidi, kteří si vezmou dovolenou a jedou pomáhat jen tak. I fakt chudý lidi nebo ve složitý situaci, co třeba neměli dům pojištěný. Na některý si dodnes vzpomenu, i když jsem je pak už nikdy nenavštívil. Mě to tedy ohromně nadchlo, myslím, že je to jedna z nejlepších věcí, pro kterou jsem se v životě rozhodl. Byl jsem nadšený z té atmosféry a jak si lidi pomáhali. Překvapilo mě, když jsem přijel domů, jak jsem byl unavený. Ne tam, ale až doma. Tak to bych lidem doporučil, ať pak maj volno i pro sebe, po příjezdu.
Lukáš, 33 let
Napište nám svůj příběh!
Chcete s ostatními sdílet, jak jste se s mimořádnou událostí vyrovnali? Napište nám o svém zážitku odstavec, přidejte své (nebo libovolné jiné, chcete-li zůstat v anonymitě) křestní jméno a svůj věk. Ve svém textu se zaměřte hlavně na to, co vám situací umožnilo projít, co bylo dobré a podpůrné, čím by se mohli inspirovat ostatní.
*) Redakce webu si vyhrazuje právo příspěvky krátit.