Za běžných okolností si z několika možností dovedeme vybrat s lehkostí. Ale někdy je tomu jinak. Jsme postaveni do situace, která přišla náhle, v místě, ve kterém jsme ji nečekali, o změnu jsme nestáli. Musíme věci zařídit, rozhodnout. Je toho na nás moc. Nejsme si jisti, který krok učinit jako první. Tlak situace přesahuje naši dosavadní zkušenost nebo momentální kapacitu. Taková je krize.

Krize často přichází, když čelíme náhle vzniklé, nečekané situaci. Může jít o ztrátu jistoty práce, dlouhodobého vztahu, bydlení, náhlou změnu představy o naší budoucnosti, nečekanou nemoc, konflikt. Zpravidla zažíváme nezvyklou míru nepohody. 

Někdy krize vznikne z mnoha malých nespokojeností nebo únavností, které dlouhodobě neseme a najednou dostoupají nad únosnou míru. Co bylo dlouho k unesení, náhle již není. Může se jednat o  zátěž z dlouhodobé péče o  nemocné rodiče nebo o dlouhodobě nemocné dítě.

Nebo vznikne krize vývojově. Známe třeba krizi středního věku nebo takzvaného opuštěného hnízda, kdy děti odejdou z domu.

Prožitek krize nás ale může  překvapit i v době příjemných očekávání, třeba když pár dní před svatbou najednou pozbydeme jistotu, zda se chceme oženit či vdát. Nebo při dlouhodobé snaze otěhotnět, když se to konečně povede a místo štěstí se dostaví řada nepříjemných pocitů nebo třeba i panika. 

V čase krize si obvykle potřebujeme srovnat, co udělat jako první krok a co jako ten další. Abychom udělali dobrou volbu, potřebujeme navýšit svůj klid a uchovat si alespoň nějakou sílu pro další dny.

 

V takové době nám může pomoci opřít se o své blízké nebo zkontaktovat někoho z doprovázejících profesí.